Prasinky

Co je to RPG hra

RPG

Hráli jste už někdy hru Sims anebo jste jako malí zkoušeli hrát si s hračkami? V rukách jste drželi životy jiných vymyšlených postaviček, hráli jste za nich jejich život a určovali jejich osud.

Roleplay je něco jako tato hra, kde na sebe lidé přeberou fiktivní charaktery vymyšlených postav a pomocí nich přežívají jejich život. Životy jednotlivých postav se křižují a splétají dohromady a tým vzniká RPG.

Roleplay by měla zobrazovat hlavně běžný život nás, kouzelníků. Například ráno vstaneme, přijdeme se nasnídat do Velké síně, bavíme se s přáteli, vyřešíme nějaký problém, splníme si povinnosti a úlohy atd.Všechny běžné úkony, činnosti, které denně vykonáváme.

Tyto činnosti vykonává naše RPG postava. Vy v realitě jste hráči, kteří ovládají svoje RPG postavy.

RPG postavy tvoří základ RPG světa, protože bez nich by se nedala hrát žádná roleplay. RPG postavy jsou ovládané hráči (teda naším reálným já). Každá postava musí mít své dobré a zlé vlastnosti, schopnosti, svoji historii.

Jak se teda RPG na Hogwarts hraje?

Akce se píše do hvězdiček ** nebo lomítek // (hvězdička/lomítko před začátek akce, hvězdička/lomítko za konec akce), přímá řeč se píše jako normální text.

Příklad 1:

*vešla do Velké síně a zamávala lidem* Dobrý den!

Příklad 2:

*sedne si do křesla zmožená únavou* Může mi někdo podat vodu? *opře se o opěradlo a ztěžka dýchá*

Nevyslovené myšlenky se píšu spolu s akcí, ale odlišují se kurzívou (šikmým písmem)

Příklad 3:

Nech si chutnat, vypij to! *se škodolibým úsměvem podává spolužákovi modrý elixír a v duchu se směje. Tak a teď uvidíš, co ti bude, až to vypiješ*

Historie a přesvědčení postavy

Postava nemůže existovat bez toho, aby měla svoji historii, svůj vzhled, povahu a schopnosti. Každý z nás musel nějak vzniknout a žít a tento vznik a pozdější život zachytává právě historie postavy. Klíčové slovo pro registraci je hrad.

Historie postavy je důležitá proto, aby vaše postava věděla, kým vlastně je, co všechno přežila a zažila, jaké lidi poznala, jaké zkušenosti nabyla... Od toho se i odvíjí povaha postavy. Když ji v dětství nebo týrali a vyvraždili celou rodinu, určitě to nebude veselá osoba, která se spřátelí s každým, koho uvidí. Jestli vaši postavu okolí odmalička vedlo k lásce k jiným, určitě se nebude věnovat černé magii. Anebo jestli vám vaše poslední velká láska zlomila srdce, zradil vás nejbližší přítel, nebudete si tak brzo hledat nové a nebudete lidem důvěřovat tak, jako předtím.

Neměli byste jednotlivé události v živote postavy stále měnit, protože vás napadne něco lepší. Rozmyslete si to jednou a pořádně, napište to napevno rozhodnutí, nebo potom bude těžké vysvětlovat jiným (nejvíce kompetentním na kontrolu profilu), proč se to "najednou" stalo jinak.

Přesvědčení samozřejmě souvisí a odvíjí se od historie postavy, od toho, jak byla odmalička vychovávaná. Od přesvědčení se potom dají určit i důležité charakterové vlastnosti postavy.

Zlé - často označované jako "evil". Postava s tímto přesvědčením je panovačná, škodolibá a hledí jen na svoje zájmy. Nevidí v živote a štěstí žádné vyšší hodnoty. Pro svoje vlastní uspokojení ubližuje jiným a nezáleží jí na tom, kdo to je. Postavy zla jsou zvyklé bojovat proti postavám dobra. V našem světě tu patří hlavně temní kouzelníci a jejich přisluhovači.

Dobré - postava tohoto přesvědčení věří v posvátnost života a bojuje proti všemu, co se ho snaží zničit. Postava často bojuje za celou společnost a zakládá na síle pravdy, lásky, vlídnosti a cti. V našem případě jsou tu bystrozoři a množství běžných postav, které Hogwarts navštěvují.

Neutrální - neutrální postavy věří, že dobro a zlo nejsou absolutní. Nachází se vlastně mezi těmito dvěmi přesvědčeními. Co je dobrem pro jednu postavu, pro jinou to může být zlo. Neutrál vidí nový problém vždy z jiného pohledu jako postava s dobrým anebo zlým přesvědčením. To mu umožňuje byť objektivnějším, ale taky se postava lehce stane sobeckou.

Vzhled a vlastnosti

Jaké má vaše postava vlasy, oči, je nízká, vysoká? Jaký má původ? Některé dispozice mohla zdědit po rodičích, krajinou původu si můžete pomoct při uvažovaní nad barvou pokožky, vlnitosti vlasů, je dobré vědět, jestli je vaše postava štíhlá, obézní, chudá atd. Taky není na zahození poznat styl oblékaní postavy, jestli rada nosí šperky, kožešiny a podobně, protože to taky dotváří vzhled postavy.

Každá postava má tak jako i reálná osoba svoje typické charakterové vlastnosti a schopnosti. Vlastnosti vyjadřují hlavně povahu a charakter osoby. Např. někdo je milý, vtipný, chlubič, upovídaný, nepřátelský, agresivní a jiné. Nesmí však zapomínat, že ani v magickém RPG světe není nikdo dokonalý a nemá jen ty dobré vlastnosti. Na každém se najde chybička.

Chyby v roleplay

Začátečníci v RPG často připisují svým postavám schopnosti a vlastnosti, které by určitě neměli mít a taky hrají nereální RPG. V dalších řádkách si vysvětlíme, jaké jsou největší chyby a omyly v RPG, kterých se musí každý hráč vyvarovat.

 

Mary Sue

Musíte pochopit, že vysvětlení, kdo je Mary Sue, není nejlehčí úloha. O Mary Sue se toho dá povídat strašně moc, ale pokusíme se vzpomenout nejdůležitější fakty. Mužská verze Mary Sue se nazývá Gary Stu.

Výraz "Mary Sue" pochází z oblasti fanfiction. Mezi ostatními postavami zvyká být nenáviděná a její přítomnost při jejich RPG je neoblíbená a to z následujících příčin.

Mary Sue se často stává romantickým předmětem zájmu hlavní postavy, vždy bojuje a všechny boje vyhrává. Potom může ale nemusí hrdinsky umřít v náručí svého milovaného (hlavní postavy). A to všecko bez toho, aby si zničila účes, zlomila nehet, zaprášila šaty anebo udělala cokoliv špatné. Takto je navždy zvěčněná jako perfektní postava v příběhu.

Mary Sue si myslí, že celý svět RPG se točí okolo ní a ostatní postavy jsou tu jen od toho, aby se jí podřizovaly. Mary Sue má potřebu stále převyšovat a předstíhat ostatní, aby ji obdivovali. Musí být nejmocnější, nejinteligentnější, nejvtipnější, nejbezchybnější, nejkrásnější a nejsexy postava, která byla někdy vytvořená pro svět RPG. Nikdy nekoná nesprávně. Jestli je "zahnaná do kouta", anebo se ocitne v nebezpečné situaci, která by mohla před ostatními pokazit její perfektní charakter, z ničeho nic roleplay zastaví, aby se z něj mohla vytáhnout, změnit téma, a vyhnout se tak konfrontaci. Nakonec se snaží z této situace vyjít jako vítěz.

Mary Sue ráda kazí a ničí roleplay někoho jiného (většinou hloupými komentáři anebo svým vstupem do této roleplay, kde se všecko snaží vzít na sebe) a taky ráda ovládá ostatní postavy (god-moding) tak, aby konaní Mary Sue mělo její vytoužené efekty.

Jako předcházet tomu, abyste se stali Mary Sue:

  1. naplno se vžijte do svojí postavy, poznejte její minulost, povahu a schopnosti
  2. dejte vaší postavě nějaké chyby (zlou vlastnost, fyzickou nebo psychickou poruchu), např. vaše postava může být velmi plachá a stydlivá, anebo jí můžu na ruce chybět 2 prsty
  3. nehrajte roleplay, které mají jen poukázat na dokonalost vaší postavy (na její atraktivnost, žárlivost, inteligenci, moc, atd.)
  4. nikdo nesnědl všechnu moudrosti světa, proto nepozná odpovědi a řešení na všecky problémy.

God-moding

Hrát roleplay je něco podobné jako hraní v divadle. Představte si, že jste herci v nějakém představení. Hrajete určitou postavu, která společně s ostatními herci hraje scénku a navzájem si všímají jeden druhého. Postava, kterou hrajete, pomáhá dotvářet příběh představení a díky ní je to představení ještě zajímavější. Na pódiu herec hovoří a hraje jen to, co má napsané v scénáři. Nemůže říct text svého kolegy, anebo se pohybovat namístě jeho bez toho, aby zmátl obecenstvo a i ostatní herce.

To stejné platí v roleplay. Nemůžete mluvit a hrát namísto svých spolužáků z Hogwarts. Můžete zacílit a seslat na někoho kouzlo, můžete druhé postavě položit otázku anebo jí něco říct, ale nemáte žádnu kontrolu nad tím, jestli kouzlo osobu trefí, anebo jestli vám ten druhý člověk něco odpoví. Taková nesprávná roleplay, teda ovládá konání ostatních RPG postáv se v pravidlech nazývá god-moding.

Jak god-moding vypadá v RPG:

Postava Dana píše: *snažila se nenápadně vejít do Velké síně, ale i tak si jí Alena a Pavlem všimli a zakřičeli na ni* Ahoj Dano! *rozhodla se teda, že se už nebude schovávat a namířila k nim, protože viděla, že se na ni usmívají* Ahojte! Můžu si přisednout? *hlavou kynula na volné křeslo vedle nich a Alenka a Pavel přikývli*

Jak by to vypadalo zahrané správně? Rozdílné, co říkáte?

Dana: *snaží se nenápadně vejít do Velké síni*

Alena: *sedící Pavlovi na kolenách všimne si, jak se Danna schovává, tak na no zavolá* Ahoj Dani!

Pavel: *Alenčin pozdrav ho přinutil podívat se směrem k Daně, tak ji taky pozdraví* Ahoj!

Dana: *když už byla odhalená, rozhodne se, že se u Pavla a Aleny přisedne, tak si to k nim namíří* atd. ..

Metagaming

Jako účastník RPG máte přístup ke všem informacím o ostatních postavách (z jejich profilů, z jejich roleplay). Všecko si to můžete přečíst a teda o tom víte VY. Vaše postava to však neví! Metagaming vznikne, když vy dáte svojí postavě informace, které by za běžných okolností určitě nevěděla. Pokud druhá postava jenom píše, co si myslí a nevysloví to (např. *myslí si, že by bylo dobré, kdyby začalo pršet*), vaše postava jí na to nemůže nic povědět, nejprve by zřejmě musela na toho druhého použít legitimaci anebo by musela umět číst myšlenky. Jako metagaming vypadá v RPG?

Dana: *Bože, to je ale krásný chlapec... pomyslí si, když okolo ní projde Pavel*

Pavel: To si mohla říct hned, Dani, že se ti líbím! Půjdeme ven??

Odkud mohla RPG postava Pavel vědět, na co myslí Dana? Jedině tak, že si to majitel RPG postavy přečetl a nevydržel nevyjádřit se. Zapomněl však přitom na to, že Pavel neumí číst myšlenky.

Jako metagaming se počítá i to, když vejde nová postava do místnosti, kterou nikdo předtím neviděl, ale jaksi všichni poznají jeho jméno. Jak je to možné? Jednoducho si ho přečtou na monitoře, jenže udělali tak i v RPG?

Adam: *tiše otevře dveře Velké síně a vklouzne dovnitř, ruce se mu jemně třesou od nervozity, protože je nový a nikoho tu ještě nezná*

Peťa: Ahoj Adame! Jsi nový? Nemusíš se bát, můžeme ti tu všechno poukazovat.

Adam: *odkud to děvče zná jeho jméno, když se nepředstavil*

Postavy se spolu nejprve musí seznámit anebo jim někdo musí prozradit jméno té druhé. To platí i pro čtení si profilu jiných RPG postav. Vaše postava nemůže vědět o historii jiné postavy, pokud jí o tom konkrétní postava sama nepověděla, anebo se to nedozvěděla od jiné postavy.

Převelká drama

Drama je to, co dělají naše postavy (a roleplay všeobecně) zajímavými. No to, co je dělá nezajímavými (anebo horšími, směšnějšími a trapnými) je, když se snaží vyvolat drama nesprávným způsobem. Je to fakt, obzvlášť v situacích, které se pokládají za vážné či choulostivé.

Často se stává, že postava si nějakým způsobem ublíží, aby na sebe upoutala pozornost či vyvolala zmatek (např. odpadne, škaredě se pořeže, případně chce spáchat sebevraždu). A co je pro nás hlavní, že tito lidé nemají ani ponětí, jaké to je doopravdy být na místě jejich postavy, která si právě udělala hlubokou řeznou ránu.

Jestli chcete vystavit svoji postavu podobné situaci, snažte se v ní aspoň vyhnou věcem, o kterých toho hodně nevíte. Zbytečně si nemusíte dělat problémy a ztrapňovat se před ostatními, protože z nepříjemné situace vás v takových případech dostane zřejme jen mary sue-izmus.

Například: Malý prvňáček je ve Velké síni, cítí se osamělý, a tak aby upoutal pozornost, "vrhne se oproti stěně" a dostane otřes mozku. V reálu však tento člověk nemá šajn, jak se cítí osoba s příznaky otřesu mozku, neví teda jak se má chovat a proto si vymýšlí, že přestává dýchat a umírá, někdy marně čeká, že jej jiná postava se sklony k mary sue-izmu přiběhne na pomoc. Nakonec to vždy skončí tak, že prvňáček si vzpomene na svůj zázračný amulet, který ho ze všeho vyléčí a znovu jsou všichni zdraví a šťastní. S takovím chováním na Hogwarts neuspějete.

Ale jestli si myslíte, že máte dostatečně velkou fantazii a situaci zvládnete, v tom případě vám doporučím, abyste se o to pokusili. No myslím si, že by bylo vhodné, kdybyste před podobnými věcmi nejprve přezkoumali téma vašeho roleplay. Zjistili, jaké vedlejší účinky, fyzické anebo psychické následky může mít vaše počínání (např. jestli si vaše postava nešťastnou náhodou odřeže palec, musíte myslet na to, že si ho jen tak nějakým kouzlem neprošijete nazpět, možná ho už nikdy nebude mít a bude se muset naučit dělat jen se čtyřmi prsty, a pod.). Když se nebudete snažit rozvíjet svoji fantazii a všechno budete řešit podobně jako Mary Sue, přinese vám to jen problémy a výsměch či ignoraci ze strany ostatních lidí.

Měli byste taky myslet na to, že RPG není jen o tragédiích, neštěstí a smrti. Je to hlavně o společné zábavě, rozvíjení své kreativity a navozovaní nových přátelství, proto se snažte hrát veselé RPG, do kterých se může zapojit hodně lidí, a kterým to přinese stejnou radost, jako i vám.

Rušení RPG

Správný hráč RPG by si měl být vědomý toho, kdy smí a kdy nesmí vstupovat do RPG jiných postav. Není na místě, aby záviděl a žárlil na jiné hráče, že hrají svoji RPG, že ho do ní nepřizvali a že v ní není vítaný, proto je vrcholně neslušné rušit jejich RPG různými poznámkami o jejich hře, či vstupovat do jejich RPG bez toho, aby se s nimi dohodl. Takovýto hráč totiž nemusí tušit, jakým směrem by se daná RPG měla vyvíjet a kam se chtějí postavy pomocí ní dostat.

Tímto teď nechceme říci, že je zlé zapojovat se do roleplay jiných postav. Je však potřebné uvědomit si, že to třeba dělat s jejich vědomím a až po obeznámení se s situací.

I postavy hrající RPG musí vědět, že od nich není pěkné, jestli hned každého odbijí a nedovolí mu zapojit se, protože není "vyvolený". Tu trošku času na obeznámení s RPG by si hráči někdy mohli najít a dovolit tak ostatním, aby se sami rozhodli, jestli se zapojí anebo ne.